Je to mandolína po mém dědovi.
Začátkem března 2010 ji objevil můj tatík pod nánosem sazí, prachu a suti na půdě svého rodného domu.
Renovoval jsem ji po večerech asi tři týdny. Korpus, přední deska , krk a mechaniky zůstaly původní. Vyměněn byl hmatník, pražce, kobylka a krytka struníku. Vypadá holka skoro jako nová a krásně hraje - asi díky červotočem odlehčené přední desce :-)
Tatík má radost, že se ji podařilo zachránit a že na ni může hrát ,z čehož máma zase až takovou radost nemá - úplně jí stačila kytara :-)